Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Zelená vlna londýnského rozhlasu

Nutnost zpravodajství Zelené vlny je nasnadě – Londýn není Horní Dolní, kterou člověk procestuje během tří minut a to navíc pěšky, a proto se bez nějakého tomo vozidla neobjede.


Britové jsou důslední levičáci; vozidla se pohybují pouze a jedině po levé straně vozovky, což je pro zbytek světa nepříjemné, ale můžeme o tom diskutovat, můžeme se o tom přít, můžeme s tím dokonce i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat, jak by řekl klasik. Příčinu levostranného řízení už dnes nedokáže snad téměř nikdo vysvětlit, většinous e však zdůvodňuje historickou tradicí rytířských zápasů, kdy se to bidlo (nevím, jak se to odborně nazývá, takže pardón) drželo v pravé ruce, tudíž koně museli klusat na levo. Odpověď je to podle mého názoru značně neuspokojivá, protože například Francie pořádala rytířské turnaje také, a přece Francouzi jezdí vpravo. Jakýsi intelektuál k tomu podotkl, že dřív jezdila vlevo celá Evropa, ale změnil to Napoleon, tak nevím, co je na tom pravdy, nechť si to každý, koho to aspoň trošku zajímá, vygoogluje sám.

Pravostrannost volantu, zapříčiněná levostranností řízení, se pochopitelně dotýká i chodců cizinců, kteří musejí změnit své přechazečské návyky, nechtějí-li tedy v Británii obšťastnit své dědice vyčerpáním životní pojistky. Na Ostrovech však naštěstí platí absolutní přednost chodců, kterou dokonce asi 99 % řidičů i dodržuje, takže není potřeba se zas až tolik bát. Většina křižovatek je navíc vybavena fungujícími semafory a některé obzvlášť záludné přechody jsou omalovány instukrcemi na kterou stranu se má chodec koukat. Ptala jsem se jednoho Angličana, proč to tak je, přece mám oči a koukám, ne, ale on se jen zasmál a suše podotkl, že tu umíralo na přechodech moc Francouzů.

Doprava v Londýně je značně modernizovaná a zahrnuje vlaky, autobusy a metro. Tramvaje jezdí jenom na jihu u Wimbledonu a uvažuje se o tom, že se postaví velká tramvajová trať přes Temži. Trolejbusy tu nejezdí. Na rozdíl od naší republikyjsou tu nejrychlejší a nejspolehlivější vlaky, nejhorší situace panuje v autobusové dopravě.

Přesto však mám ty červené dvouposchoďové transportéry zvané double-deckers nejraději. Jednak jsou nejlevnější, jednak se s nimi dostanete všude a navíc máte krásný výhled z okénka. Autobusy křížují stovky linek, takže člověk musí být vybaven kvalitním zrakem, aby mohl dobíhat ten správný autobus. Vyplatí se proto investovat do mrkve.

Autobusy však nejsou příliš vhodné pro turisty, protože zastávky jsou na rozdíl od Česka důsledně řešeny formou povinná zastávka kontra zastávka na znamení. Celý trik spočívá v tom, že potřebujete-li vystoupit na zastávce na znamení,  musíte předem zazvonit na řidiče, jinak budete nervózně pozorovat, jak své vytoužené místo přejíždíte. A vtip je právě v tom, že nevíte-li, jak vaše cílové stanoviště vypadá a kde se přesně nachází, nemůžete na řidiče včas zazvonit, tudíž vám nezastaví a tudíž pochopitelně nevystoupíte. Řešením není ani zastávky si podle jízdního řádu odpočítat, poněvadž a protože jízdní řád uvádí pouze uzlové body. To jsem ovšem pochoila až poté, co jsem hned na počátku svého pobytu udělala s frajerským povýšením, jak to mám zmáknuté, odpočítávací vychytávku, a pak jsem díky ní šla domů pěšky 4,5 km podle mapy.

Na tomto místě se nemohu ubránit srovnání s Ukrajinou, kde některé autobusy používají poněkud primitivnější způsob systému zvonku na řidiče taktéž. Vypadá to tak, že konduktor zařve na celý autobus: “Chce někdo vystupovat?” A nejste-li pohotoví a nezařvete rázné “DA!”, budete stejně jako v Londýně jen nervóně pozorovat, jak své vytoužené místo přejíždíte.

Jízdní řády autobusů rovněž zpravidla uvádí pouze intervaly mezi příjezdem jednotlivých double-deckerů a je potřeba brát je s větší (velkou) rezervou, protože vlivem téměř permanentních dopravních zácp vládne v silniční dopravě chvílemi anarchie a některé autobusy mohou dosahovat i zpoždění hodného Českých drah.

Pokusem o uzdravení (dopravní) zácpy je novinka zvaná Congestion Charge (což by se hodně volně a hodně ironicky dalo přeložit jako Poplatek za zácpu), jež stanovuje řidičům vjíždějícím do centra Londýna poplatek Ł8 za den. Cílem je omezit dopravu v centru a vytřískat z lidu peníze. Mýtné funguje velice rafinovaným způsobem. Předem si musíte opatřit lelektronickou známku – buď v obchodě, nebo na internetu, protože při vjezdu do placené zóny sejme značku vašeho auta kamera a počítačově vyhodnotí, jste-li plátcem či nikoli. Nejste-li, můžete se upřímně těšit na příchod pošťáka, protože vám v nejbližších dnech přijde domů obálčička se složenčičkou. Není proto divu, že zlí jazykové vynález přezdívají Velký bratr; tím spíš, že problém zácp zůstal prakticky nedotčen.

Co jednoho ale takhle v autobusu praští do oka a nohy je neuvěřitelný svinec na podlaze a často i sedačkách. Ten ovšem není jen výsadou mětské hromadné dopravy, ale Londýna celkově. Snad v málokterém městě můžete spatřit na chodníkách takové množství metařů a zároveň tak nepředstavitelný čurbes. Pokud máte pocit, že chodníky České republiky jsou pokryté odpadky, tedy vězte, že proti Londýnu je i taková Praha nablýskaným městem. A fakt nepřeháním. Na druhou stranu mě znovu a znovu udivuje neposprejovanost vozidel jakož i neponičenost, nepopsanost, nepočmáranost, neorvanost a nepoškrábanost sedaček. To tedy klobouk dolů!

Sečteno podtrženo, člověk stráví cestováním ve velkoměstě hodiny, ale je to cestování na úrovni. Vozidla jsou navíc často vybavena denním tiskem, jenž je k mání zdarma. To není dáno štědrostí vedení dopravního podniku Transport for London, ale nepořádností místních občanů, kteří nechávají přečtené noviny na sedačce. Cestování tím ušetří náruživému čtenáři novin peníze, a to je jistě potěšitelná zpráva!



 


Žádné komentáře
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.