Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Vlasová romance

Když se Estherka narodila, měla po hlavičce pár černých chlupů, ale na temínku krásné jemné kudrlinky. Během pár týdnů tzv. chlupy vypadaly a Estherčina hlava oplešatěla – až na pár kudrlinek na vrcholku hlavy, kterým dal jeden známý romantickou přezdívku korunka. Uběhlo několik týdnů a pár měsíců a také přední část hlavy se začala pyšnit vlásky, které byly černé, ale ROVNÉ. 

 

Byla to ohromná záhada. Jaké vlasy teda bude Esťa vlastně mít? Rovné evropské po mamince, nebo africkou prstýnkovou trvalou? Nebo bude mít vepředu Evropu a vzadu Afriku? To by bylo vskutku zajímavé. Ve čtyřech měsících nám začalo pomalu svítat (no nač ta nemístná skromnost – začalo svítat mně). Přední vlasy se najednou postavily a vytvořily jakousi přehradu. Další a další vlny následovaly, až jsem pochopila, že jen dlouhé (delší) vlasy budou mít šanci na kudrlinky, takže pokud Esťu obereme trojkou, bude mít rovné roští.

Přírodní prstýnková trvalá byla sice velice roztomilá, leč jeden z chromozomů Y, jenž předal otcovi africké geny, způsobil, že vlásky jsou trošku tvrdší a tudíž nepadají dolů, ale, odporujíce zemské přitažlivosti, klidně zůstanou i v kohoutu, pokud se tak vyčeše, a to bez jediného mililitru tužidla.

Těší mě sice, že v budoucnu ušetříme spoustu peněz na trvalé a tužidlech, nicméně mě příliš netěšilo, že Estherčin účes vypadá, jak kdyby si právě sáhla na tramvajové dráty. Ano, pravda, také Einstein nosil účes typu rejpal-jsem-se-nožem-v-zásuvce a kam až to dotáhl, ale to mně příliš kuráže nedodalo. Stejně jako dobroúmyslné komentáře o tom, jakého máme roztomilého chlapečka (Rozhodli jsme se totiž neprostřelovat naší potomce ušní lalůčky).

 A protože jsem žena činu, rozhodla jsem se začít něco dělat, a to něco mělo být vytvoření  duchaplného dívčího účesu. Nelenila jsem a zašla k bankomatu, kde jsem si vybrala deset libuší a jednu vyměnila za pytlíček se stem gumiček v barvě žluté, červené, zelené a modré, a jala se je Estherce omotávat kolem vlasů. (Ne všechny, pochopitelně.) Lhala bych, kdybych řekla, že to šlo dobře, přece jen vlasy byly ještě krátké, ale i tak se mi podařilo v horizontu desítek minut stvořit tři culíčky. Jeden vepředu a dva na temínku, kde byl vypěstován delší porost. Estherka vypadala ještě roztomileji než obvykle.

 

Sotva jsem v culíkování získala trochu cviku (učení dělá mistra), začala Estherka lézt. Opět jsem si uvědomila, že ve věku šesti až sedmi měsíců je dostatečně vyzrálá na to, aby věděla, co chce, ale ne na to, aby pochopila, co chci já. Estherka není zrovna ten typ dítěte, které někam posadíte a ono tam radostně sedí, což jsem si tuhle opět bolestně uvědomila u pana fotografa, kde chtěla dělat všechno jiné, než sedět a zubit se svými sedmi perličkami do objektivu, pročež jsme naše pózování ukončili předčasně a se slzami. Takže když jsem se ráno nachystala na kadeřničení, zatímco si Estherka staticky hrála u krabice s knížkami, nezřídka se stalo, že v momentě, kdy jsem obtáčela červenou gumičku kolem pramínku vlasů, kojenec se rozhodl přesunout se na druhý konec místnosti, kde na zemi zahlédl propisku, a za stálého halekání se tam rozlezl tempem, za něž by se nemusel stydět ani Emil Zátopek. Já, protože jsem byla uprostřed procesu, jsem se pochopitelně rozlítla za ní, dál pracujíce na slušivém culíku. Nemusím dodávat, že tak relaxační práce jako česání mě značně vyčerpávala.

 

A tu se ukázala další výhoda afrického dědictví. Gumičky občas prdly a být to moje vlasy, tak prostě padnou a je po culíku. Ne tak Estherčiny. Protože jsou silnější, drží tvar, a tak i pokud jsem musela tvorbu ohonu přerušit, vlasy dál poslušně zůstaly vyčesané a očekávaly příchod nové gumičky.

 

V současnosti má Estherka culíčky čtyři a vytvářím je během snídaně, kdy je pevně přivázaná k vysoké židli. Máme radost z toho, jak vypadá roztomile, a když jí navíc oblečeme do růžového, je naprosto evidentní, že je to malá holčička. I když jak komu. Tuhle jsem potkala jednu známou, která ani nevěděla, že mám dítě, a začala Estherku muchlovat pod bradou, pod níž se nacházela růžová bundička, a kousek nad níž trčely culíky. Přesto však ona žena dokázala vznést otázku: „A co to je, holčička nebo chlapeček?“

 

Je to možné, nebo není? Lidé jsou samé překvapení! 

 

 

Poslední komentáře
09.11.2008 07:58:21: Jojo, rovné krátké, dlouhé kudrnaté, to máme taky. I ty roztomilé culíčky. Jenže pak se stane, že fi...
25.06.2008 23:40:12: nas se taky neustale ptali jestli je to boy or girl, kdy zbyl ostrihanej nakratko a oblecenej v modr...
07.06.2007 19:36:12: Myslim, ze nic neni nemozne. Diky za podrobny popis culickovani. Uplne mam chut si koupit pytlik tec...
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.