Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Second handy

V Česku se hodně mluví o tom, jaké jsou v Anglii skvělé sekáče, jak se v nich výborně nakupuje, že tam je levno a hlavně že se tam dají koupit opravdu pěkné a moderní oblečky. Prostě že to nejsou takové ty zatuchlé hadrárny jako na padesáté rovnoběžce, z nichž je nositelný jeden kus ze sta a to až poté, co se patnáctkrát prožene pračkou.


A tak se většina osob ženského pohlaví, jež se chystají do Spojeného království, těší, jak si v Anglii posekáčuje a jak tam nakoupí hromadu svršků nejen sobě, ale i svým podobně založeným, pestrý šatník milujícím kamarádkám.


Já na tom nebyla jinak. Jen co jsem poprvé vyrazila na londýnskou nákupní třídu, hned jsem se začala rozhlížet po vývěsní ceduli s nápisem Second hand. Překvapilo mě, že jsem nikde žádnou takovou neviděla, protože pověst hovořila, že Londýn je sekáči prošpikovaný, leč usoudila jsem, že možná v onom daném centru, kde se právě nacházím, zrovinka jako z udělání žádný není. Tato zkušenost se ale opakovala na tolika nákupních třídách, že mi to začalo být nápadně podezřelé a zmocňoval se mě pocit zoufalství.


Jen náhodou jsem tehdy ze zvědavosti a přemíry času vlezla do obchodu s nápisem Scope – charity shop, a co v něm nebylo – sekáč! A pak jsem vlezla do jiného charity shopu a hádejte co, zase to byl sekáč! A tak jsem objevila, že pověst nelhala a v Londýně je sekndhendů skutečně hafo, jenže na rozdíl od ČR se nikdo nesnaží na starých hadrech ziskuchtivě vydělávat, ale naopak, utržené peníze putují na charitu. Spousta organizací tak má vlastní charitativní obchůdky a výtěžky z nich jdou do kasy přímo té které společnosti. Prodavačky často tvoří důchodkyně, kterým nevadí dostávat buď minimální mzdu, nebo to dělají jako dobrovolnice zadarmo, čímž pádem charita dostává ještě více peněz a paní nemají pocit, že jsou dobré už jen do hrobu.

 

V místních charity shops se ovšem nekupují jen hadry, často je to spíš taková všehochuť, oblečením počínaje a knihami, hračkami, svíčkami a DVD konče. Obchody fungují na tom principu, že někteří lidé se chtějí určitých věcí zbavit, ale zase je škoda je přímo narvat do popelnice, a tak je odnesou do charitativního obchodu. Tam za ně prodavačky hezky poděkují, odnesou je dozadu, oblečení vyperou, připevní cenovku, a šup s ním na krám. Pak přijdou „surfařky“, zboží si koupí, po čase je omrzí nebo už jim nesedne velikost, a tak ho zase odnesou na charitu, tam ho odnesou dozadu atd. atd. Prostě takový koloběh věcí ve spotřební společnosti.

 

V charity shopech se dají pořídit úžasné věci za extravagantně nízké ceny. Já teď třeba ujíždím na dětských knížkách, no nechte je tam za 50p, když normálně takové literární poklady stojí kolem pěti libuší! Co se týče oblečení, je to jedna z nejlepších příležitostí, jak na docela miniaturním prostůrku sehnat různé značky a designy za přijatelnou cenu. V Čechách už se kult značek také čím dál více rozšiřuje, ale naštěstí se ještě nerozmohl tak, jako je to tady.

 

Stále vzpomínám na svoji první aupairskou rodinu, která chodila jen v Gapovském, Nextovském a Marks&Spencerovském, a přestože to specificky nikdy nevyslovila, lehce shlížela na ty, kdo měli na visačce něco o kategorii levnějšího. Jednou jsem spočítala všechna trička šestiletého chlapečka, měl jich 36 (aktivně jich nosil asi 8), všechny z výše uvedených podniků. Já měla naproti tomu dvoje džíny a na domácí převlečení dvoje černé leginy, jež jsem sice poctivě střídala, ale protože byly totožné, nikdo si toho buď nevšiml, nebo nechtěl všimnout. Jednoho dne mi holčička, jež byla největším snobem z celé rodiny, řekla, s trochou pohrdání a výčitek v hlase, že pořád nosím jen jedny kalhoty. Udělala chybu, řekla mi to v přítomnosti svého otce, který byl nejmenším snobem rodiny, a holčičku sjel. Ta se mi sice pod nátlakem omluvila, ale přesto do mě zasela červa, a tak jsem se po čase aspoň přestala nenápadně převlékat na doma, čímž se počet nošených kalhot rapidně zvýšil o dva kusy.

 

Přestože jsem už měla v kapse titul Mgr., jenž ještě čpěl novotou, připadala jsem si stále jako chudý student a v lepším případě spíš jako kosmetička podlahových krytin, jíž jsem ve skutečnosti také v podstatě byla. Šaty sice nedělají člověka, ale na sebevědomí výše uvedená příhoda také nedodá, a tak jsem nelenila a hned, jak jsem trochu našetřila, vyrazila jsem dobývat charitativní obchody. Zakoupila jsem pár velice zachovalých svršků, z nichž jsem před příchodem domů zručně strhla cedulky s nápisem Výzkum rakoviny a Mozková obrna, a hadříky narvala do pračky. Když jsem je věšela, dala jsem si samozřejmě hodně záležet na tom, aby ony značkové kusy nejen okázale visely všem na očích, ale aby má staronová prestižní visačka z pod límce vyčnívala tak, aby ji nikdo ani při nejlepší vůli nemohl přehlédnout. Netrvalo dlouho, a paní jen tak mezi řečí prohodila: „To máš hezké tričko z toho Nextu...“ Usmála jsem se (lišácky), potlačila nutkání po česku prohodit: „To je ze sekáče, stálo £2.85, dobrý, ne?“ a po anglicku zdvořile poděkovala a nechala si detaily pro sebe. Na pomyslném žebříčku společenské přijatelnosti jsem postoupila o krůček výš.

 

Poté, co jsem se v Mozkových obrnách a Výzkumech rakoviny kompletně ošatila, jsem začala přemýšlet, zda nakonec nedostoupám až do společenské smetánky? Mateřství ze mě vyťalo poslední, již chvějící se stéblo značkového bláznovství. Kdepak, není to nic pro mě. Já radši zůstanu u méně prestižních visaček, ale zato u literárních skvostů za padesát pencí. Šaty přece nedělají člověka. 

 

 

 

Užitečná slovíčka – useful vocabulary

 

nákupní třída – high street

darovat (na charitu) – donate

minimální mzda – minimum income

dobrovolník/-lnice – volunteer

značka (např. Next), ale i visačka – label

snobský – posh (pozor, má význam i „luxusní“, záleží na kontextu)

mozková obrna – cerebral palsy

 

 

Žádné komentáře
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.