Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Nazdar kojenče!

 

 Třináctého září jsme slavili velkou událost. Ještě dvanáctého večer Estherka uléhala coby novorozenec, ale jen co se probudila, už byla kojenec. Třináctého září totiž Esťa oslavila třetí měsíc svého mimobřišního života, a to je doba, kdy příručky přestávají označovat miminka novorozenci a namísto toho je nazývají kojenci.

Významné životní jubileum jsme oslavili patřičně významně – Estherka dostala novou, velice vychytanou hračku do kočárku, a navíc  jsem jí přikoupila pár zákusečků, jež jsem nejprve obětavě snědla a pak je předala v tekuté podobě při nejbližším kojení. Když je teď ten kojenec!

 

 Kojení nám šlo ze začátku dobře. Nikdy mě vlastně ani nenapadlo, že by s tím nějaké problémy mohly být, protože na všech obrázcích v časopisech vypadají kojící ženy velice vysmátě, a tak jsem předpokládala, že je to jen o tom, že se dítě přiloží, ono se napapá a pak se nechá odbrknout. První zádrhel nastal už v porodnici krátce po narození, kdy sladké miminko při každém pokusu vložit ho do postýlky řvalo a nechtělo usnout. Přivolaná sestra zkonstatovala, že dítě má hlad a že když mu to nestačí ode mě, je potřeba dát mu flašku. Všechno se to ve mně rvalo, protože jsem krátce před tím absolvovala seminář o kojení, z něhož jsem odešla nabytá pocitem, že kojit se vždycky nějak dá a hlavně dítěti nedávat láhev, to kojení znemožní! Nakonec jsem svolila, a ejhle, Estherka okamžitě vytuhla a spala jak mimino. Postupem času jsem došla k závěru, že kojení sice je pro dítě to nejlepší, ale jak už i někteří lékaři podotkli, propaguje se tak vehementně, že matky, které kojit nemůžou, pak trpí obrovskými pocity viny a v mysli jim vyvstávají katastrofické scénáře o tom, jak neimunní a obézní jejich děti jednou budou.

 

Flašku jsme naštěstí potřebovali jen ten první den a pak jsem asi kojila smetanou, protože v šestinedělí Estherka dosáhla proporcí tříměsíčního miminka. Pak smetana zřejmě zvodověla, protože váha se začala posunovat nahoru jen velmi pozvolně, až se nakonec téměř zastavila, a tak nám bylo ještě před ukončením pátého měsíce doporučeno začít s tuhou stravou. Celou dobu jsem se těšila na to, jak začnu přikrmovat, a najednou jsem si uvědomila, jak jednoduché je kojení, kdy je jídlo hotové v kteroukoli noční či denní dobu. Teď najednou musím kalkulovat, kdy můžeme jít ven a nabalit s sebou spoustu mističek a hrnečků. Tak se začínám těšit, až bude éra mističek za námi a Estherka bude jíst pořádné české nerozmixované vepřoknedlozelo.

 

V souvislosti s příkrmy a vzrostlou frekvencí praní prádla jsem si položila otázku, kdo vymyslel ty nanicovaté bryndáčky o rozměrech 10 x 10 cm, které se asi dávají jen pro srandu králíkům, protože dítě zmatlá je i všechno kolem. Špinavému oblečení se dá předejít snad jen tak, že miminko budeme krmit oděné pouze do plenky, což ale není, zvlášť v zimě, příliš vhodné. Po vyzkoušení asi dvaceti různých typů brynďasů jsme se nakonec uchýlili k tomuto řešení – přes hlavu přetáhneme NB (nanicovatý bryndáček) a pečlivě jej rozprostřeme po hrudi, protože každý milimetr čtverečný záchytné plochy se počítá. Dítěti vyhrneme rukávy pokud možno až po ramena a od pasu dolů zakryjeme nohy, resp. dupačky, nějakým starým hadrem, např. ošuntělým ručníkem.

 

Připravíme si také hadřík nebo žínku, do které robátku utřeme ručičky a pusinku po krmení, čímž asi o 2 % minimalizujeme riziko ušpinění vlastního oblečení po vyjmutí dítěte ze sedačky. Krmit je vhodné, a to vás možná překvapí, dvěma lžičkami. Tu první zpravidla dítě hned zprivatizuje a pokouší se s ní krmit samo, a protože se nechceme zdržovat čekáním, až tuto lžičku restituuje (vrátí původnímu vlastníku - nám), využijeme lžičku druhou, a tou děťátko krmíme. Rodičům hyperaktivních miminek, jež nástroj na krmení upouští na zem příliš často, bych doporučila buď dítě krmit vedle dřezu, aby se daly lžičky rychle oplachovat, nebo si jich připravit alespoň patnáct.

 

Kdysi kdosi prohlásil, že novorozenci se neumažou, a proto není nutné je koupat každý den. Tento názor Estherka spolehlivě vyvrátila hned v prvních dnech svého života. Narodila se totiž v době tropických veder, takže se nezřídka zapotila, a protože jsme každý den chodily ven nadýchat se trochy čerstvého smogu, nějaké to smítko na ní vždy ulpělo a pak jsem se divila, jaké má v roztomilých faldíčkách zcela nepoetické nánosy špíny. Koupání tedy byla nutnost, ale i kdyby byla čistá jak obláček, stejně bych ji vanou protahovala, aby si vytvořila režim.

 

Coby novopečená matka jsem dělala všechno podle předpisů. V chytrých knihách jsem se dočetla, že teplota vody má být 37° C, i neváhala jsem se a za 99 KC zakoupila teploměr do vody. Brzy jsem, upozorněna účtem našeho dodavatele vody, přišla na to, že k napuštění pěti litrů o teplotě 37° C vycajdám asi čtyřicet litrů šesta- či osmatřicetistupňové vody, a tak jsem od přesného měření upustila a řídila se hřbetem ruky, a ejhle, také to šlo.

Koupání si Esťa oblíbila natolik, že když se začne vana připravovat, pookřeje, a při svlékání radostně kope nožičkami a do vany se dere, div mi z náruče nevypadne.

 

Všechny naučné knihy se shodují na tom, že dětem je potřeba vytvořit určitý denní režim a řád, protože pak vědí, co bude následovat a co se od nich očekává, a díky tomu se cítí bezpečně a sebejistě. Vytvořila jsem tedy večerní rutinu, která spočívala 1. v koupání v sedm hodin večer, 2. v převlečení do pyžamka, 3. v nakojení a za 4. spaní. Šlo nám to výborně podle plánu až do bodu tři, ale to usnutí nějak nenásledovalo. Zkoušela jsem různě posouvat časy koupání, ale výsledek byl stále horší – když Estherka usnula v půl deváté, měla jsem radost, jak rychle to šlo. Průměr byl však spíše devátá až půl desátá, kdy jsem se jen s bídou přemáhala, abych neusnula sama. Vytrvala jsem však a nepovolovala žádné hraní, a má cílevědomost byla korunována úspěchem – v den dvouměsíčních narozenin Estherka usnula hned po nakojení a od té doby to tak pokračuje.

 

Je známo, že už kojenci milují zpěv, zejména matčin, a nezáleží na tom, jak falešný je. V Estherčině kojenecké hitparádě je už dlouhou dobu na prvním místě starý šlágr Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, jenž paradoxně začal bodovat převážně v době, kdy se Estherce prořezávaly první zoubky.  Doprovázen náležitou mimikou, tento evergreen spolehlivě vyvolá dětský smích. Brzy jsem zjistila, že když Esťa začne kňourat, je mnohem efektivnější než utěšování typu „Estíku, neplakej“ prostě něco zazpívat a tím odvést pozornost třeba od nepopulárního přetahování bodýčka přes hlavu. Věděla jsem, že odvádění pozornosti výborně funguje u starších dětí, ale že by už u kojenců, to bylo překvapení.

 

Kromě písniček máme také pár oblíbených říkánek, kterými rozptyluji kňourání převážně ve frontách v supermarketech či na zastávkách, neb vím, že slavičí hlas mi shůry dán nebyl a v apatyce se nekoupí. A tak mě můžete spatřit, jak na pás vyndávám chleba a přitom koulím očima a recituji Leze žába po blátě, koupíme jí na gatě. Na jaký, na jaký? Na zelený strakatý. I když i ten pláč má někdy své výhody. Tuhle nám Estherka v Albertu vyřvala přední místo v dlouhé frontě…

 

(… a přestala hned, jak jsme zaplatily.) 

Žádné komentáře
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.