Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Money money money

O peníze jde vždy až na prvním místě, říká známé přísloví. Ale peníze nejsou všechno, oponuje jiné. Tato pořekadla by se mohla hádat až do nekonečna, a stejně by se nikam nedobrala, ale to jim nemusíme říkat. My se zatím můžeme v klidu podívat na to, jak si v pomyslném zápasu stojí každé z nich zde na Ostrovech.

 

V Čechách jsem se nezřídka setkala ať už s explicitně či implicitně vyjádřeným názorem, že život za Kanálem je mnohem jednodušší než v českém dolíku, že lidé tady v UK si žijí jako v bavlnce a mají pramalé existenční starosti. A když už, tak určitě ne tak závažné a nezvladatelné jako ubohý český človíček. Tento zvrácený názor zřejmě vychází z toho, že se někdo někdy dozvěděl částku průměrné britské výplaty, vynásobil si ji kurzem libry ke koruně, a usoudil, že šedesát pět litrů měsíčně je vše, co si člověk může k pohodnému životu přát.

 

Známé nízké ceny anglického oblečení, profláklé navíc extravagantními sezónními slevami, v tomto ohledu napáchaly také mnoho škod. Inu, nezapírám, ceny oblečení jsou tu úžasné a vůbec není problém koupit si pár nových kousků do měsíce. Když si představím, že jsem si za studií vydělávala na nové rifle na letní brigádě a k Vánocům si přála mikinu a tričko, a tím pro mě zbrusu nový šatník většinou končil (vysekáčované oblečení v to samozřejmě nepočítám), nemohu tomu teď už ani uvěřit. Rozmazlena anglickými cenami už si hodně rozmýšlím, když se mi zalíbí svršek za víc než šest liber (180 Kč). Samozřejmě, že je možné pořídit i desetkrát dražší tričko, ale jednak nejsem značkový typ, a potom také vím, že v lednových a červnových výprodejích dostanu krásné věci v krásných slevách.

 

Z cen oblečení v Čechách jdu většinou hluboko do vývrtky – obzvlášť tehdy, když si to přepočítám na libry. Onehdá jsem si ve Strakonicích vyhlídla úžasné kalhoty. Protože nesmíme do práce nosit rifle, potřebovala jsem kalhoty, které by byly společenské, ale přitom pohodlné jako džíny. A přesně ty jsem objevila ve William & Delvin. Padly jako ulité, a také cena 1200 Kč mi za takové pohodlí a dobré jméno firmy nepřišla k zahození. Když jsem si ovšem přepočítala, že jsem právě kalhoty směnila s prodavačkou za čtyřicet liber, zachvěla se pode mnou země a myslela jsem, že to nerozdýchám. Ještě teď je mi mdlo, kdykoli si na to vzpomenu. Za čtyřicet liber bych totiž v Anglii váhala i nad pěkným tlustým zimním kabátem.

 

Ovšem i v Británii je chleba o dvou kůrkách, vstupuje do diskuse mezi výše uvedenými pořekadly další přísloví. Ve světle super slev můžeme totiž lehce zapomenout na to, že za ostříhání a melírek nedáme jako v Čechách tři kila, ale tři litry, že za pronájem jednopokojového bytu se neplatí šest tisíc, ale dvacet tisíc, že nejlevnější školka v Londýně stojí osmnáct tisíc korun měsíčně a že vyšetření u doktora je sice zadarmo, ale za léky pak zaplatím dvě stovky za každou položku na receptu (a to si ještě můžu gratulovat, že jsem se k tomu doktorovi dostala a že mi předepsal něco jiného, než paracetamol, ale to je z jiného soudku).

Stejně jako jinde v Evropě, i tady člověk dře, aby dobyl denní chléb, a za jeho zády přitom stojí úřad, který z jeho potu dobývá sůl, aby ji odebral a (snad!) dodal tam, kde je jí potřeba. Ano, hovoříme o daňovém úřadu, který má v Británii honosné jméno HM Revenue & Customs, do dubna 2005 známý též jako Inland Revenue.

 

Lidé v Čechách se mě občas ptají, kolik se v Británii platí na daních a ostatních dávkách. Nuže, dle mého názoru se platí docela dost. No posuďte sami – pokud je váš roční příjem do £34.800*, platíte na daních základní sazbu 20 %. Máte-li kliku a vyděláváte nad tuto sumičku (průměrná výplata za minulý rok, tj. 2007, byla zhruba £23.000), odpykáte si své znalosti, dovednosti a pěknou výplatu zvýšenou daní, a to 40 %. Když hodně bereš, tak taky hodně dávej!

 

Z výplaty se dále strhávají příspěvky na tzv. národní pojištění (National Insurance). Existuje milion různých sazeb, dle nichž se příspěvky na pojištění odvádějí, a tak se nedá napsat jednoznačná částka. Je to však v horizontu desítek, ba i stovek liber měsíčně (fuj!). Mnoho lidí se domnívá, že se v podstatě jedná o zdravotní pojištění, ale chyba lávky, není tomu tak – je to spíš něco jako sociální pojištění, protože díky jeho platbám si pracovník zajišťuje to, že až (jestli) se v 65 dohrabe do penze, dostane pár liber důchodu. Z NI, jak se tomu většinou říká, se také vyplácí podpora v nezaměstnanosti, vdovský důchod a invalidní důchod. Z čeho platíme samotné zdravotní pojištění, to by mě opravdu zajímalo. Asi z těch dvacetiprocentních daní.

 

Pokud si zaměstnanec nepřiplácí na penzi, většinou mu zde výpis odvodů na výplatní pásce končí. Takže tam sice máte jen dvě položky, ale i ty vám z ní klidně setřou třetinu až polovinu vaší hrubé mzdy. Na tomto místě je ale třeba ještě férově dodat, že stát manželským a registrovaným párům či rodinám s dětmi část daní vrací v podobě tzv. Tax creditů. Ty mohou hodit až pár stovek měsíčně, ale protože přicházejí samostatně na konto, bolest z oškubané výplaty úplně nezahojí.

 

Odvody však ještě zdaleka nekončí. Všechna města si každoměsíčně žádají svou daň – svou obecní daň, zvanou Council Tax. Hodně vzdáleně by se dala přirovnat ke komunálním poplatkům, jen ty ceny, ach ty ceny, jsou tolik rozdílné. V čím lepší oblasti a čím lepším domě žijete, tím víc platíte, opět dle hesla Když hodně máš, tak hodně dávej. V Londýně se tato částka pohybuje kolem sta liber měsíčně. Z této daně se však neplatí jen odvoz odpadků, ale také údržba ulic, metaři, nová hřiště, květiny v parcích, sekání trávy ap. Dokáže mě proto rozzlobit, když vidím, jak někdo svévolně odhazuje odpadky na zem – jakoby házel na zem MOJE libry. Zkuste si v parku vydloubnout pár cibulek narcisů, a budete mít co do činění se mnou!

 

V Británii se nežije špatně – když má člověk tučné konto a splacenou hypotéku. Ideální finanční situaci vidím takto – dostávat britskou výplatu, žít za ní v Čechách, a několikrát za rok si zajet do Anglie doplnit šatník. To by byl život!

Užitečná slovíčka – Useful Vocabulary

libra – pound, hovorově quid

mzda – salary (zpravidla roční), wage (většinou hodinová)

daň – tax

berní úředník – taxman

daňový úřad – tax office

odvody – deductions

výplatní páska – payslip

den výplaty – pay day, payday

 

 

 



* Hodnoty pro finanční rok 2008 – 09

Žádné komentáře
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.