Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Loajální roajální pošta

Pošta v ČR nese prostý název Česká pošta, listonošům v Německu se zase říká Německá pošta, ale na Ostrovech se pošta nejmenuje ani britská, ani anglická, ale královská (Royal Mail). Vznešené jméno jakoby naznačovalo vznešenost, ba téměř nebetyčnost zasilatelských služeb, ale – držme se při zemi, přátelé!

 

Úřad královského listonoše existuje v Británii už od roku 1516 a ustavil jej Jindřich VIII. (ano, ten, co měl šest manželek). Veřejnosti se však služby zpřístupnily až o více než sto let později, konkrétně Karlem I. roku 1635, tradiční červené schránky se na ulicích objevily až ve století devatenáctém.

 

Na britské poště se mi líbí to, že listonoši s červeno-žlutou kabelou obcházejí svůj okrsek šestkrát týdně, tedy i v sobotu. Méně ohromující je fakt, že máte-li tu smůlu a bydlíte na konci okrsku, dostanete své zásilky třeba až tak kolem druhé hodiny odpolední. Jste-li tedy závislí na poště a chcete se stěhovat, vyplatí se zjistit si, na jakém úseku pošťákovy cesty se vaše nové hnízdečko bude nacházet.

 

Všichni víme, jak důležité je správně napsat adresu, koneckonců tloukli to do nás už v nižších ročnících základní školy, a ačkoli někteří lidé až do pozdního důchodového věku zápasí s vyplňováním složenek, alespoň vědí, že do pole adresáta musí uvést jméno a příjmení, ulici, číslo popisné, město a směrovací číslo. Někteří z nás to ovšem někdy lehce zanedbáváme, zvlášť, když píšeme někomu do menšího města, spoléhajíce se na to, že pošťáci stejně všechny lidi znají. A i kdyby pošťák příjemce přece jenom neznal, což by bylo dost podivuhodné, tak to minimálně vyčte z jmenovek na schránkách.

 

Tak s takovýmto přístupem byste v Británii daleko nedošli. Nevím, jak je tomu v ostatních částech Ostrova, ale v Londýně něco jako jména na kaslíkách anebo domovních zvoncích prostě neexistují. Nenapíšeš číslo domu? Dopis nedojde. Napíšeš číslo popisné paneláku, kde adresát bydlí, ale nenapíšeš číslo bytu? Dopis dojde, jen pokud bude pošťák v dobré náladě a hodí dopis na schránky, ať si ho obyvatelé domu nějak rozeberou. Takže naděje na to, že svůj dopis dostanete, tady je, ale šance na ukradení zásilky je v tomto případě snad ještě větší. Záleží pochopitelně také na povaze zásilky, dopisy od berňáků nebo exekutorů se většinou nekradou, zato balíčky mohou zmizet jedna dvě. Listonoše však za to v tomto případě vinit nemůžete.

 

Na druhou stranu královská pošta průměrně nedoručí zhruba čtrnáct milionů dopisů ročně, z toho 60 % padá na vrub zásilkám vhozeným do cizích schránek. Soudě podle toho, jak často dostáváme cizí dopisy, mi toto číslo zdaleka nepřipadá přehnané. Někdy bych si moc ráda udělala exkurzi do třídírny zásilek, abych viděla, v čem spočívá ta chyba. Jestli to třídí stroje, nebo jestli ti lidé, co tu červeno-žlutou pošťáckou tašku plní, prostě neumí číst, nebo se jen neobtěžují rozlišit takové detaily jako jsou podobně znějící názvy ulic či čísla (dle logiky 32 nebo 33, vždyť je to jedno, hlavně, že obojí začíná na trojku). Při jejich platech bychom jim to sice neměli mít za zlé, ale když jsme si za to zaplatili, tak snad máme právo na doručení, nebo ne?

 

V posledních pár měsících jsem se na doručovatelské služby několikrát dopálila a můj zápal nakonec vyústil v monolog s poštou (o dialogu se v tomto případě nedalo hovořit). Už párkát se mi stalo, že jsem své správně adresované balíčky našla pohozené v lepším případě na schránkách, v horším případě jsem o ně zakopla přímo při vstupu do baráku (podotýkám, že  bydlíme v bytovce o deseti bytech). Dokud to byly jen knihy, mlčela jsem, už proto, že královští listonoši umožňují vyzvednout si nedoručenou zásilku od pondělí do soboty jen v době mezi devátou a třináctou hodinou. Protože drtivá většina národa pracuje od devíti do pěti, jdou si všichni pro poštu až v sobotu, takže si tam jeden může klidně postát i hodinu, zvlášť před Vánoci. Kdepak, není nad služby pro veřejnost!

 

Když však onehdá listonoš zazvonil dole na zvonek, usoudila jsem, že mi nese dlouho očekávaný balíček s objednanou elektronikou, i čekala jsem, až zabuší na dveře a vytoužené zboží mi předá. Když se tak nedělo, šla jsem se podívat, kde to vázne, a s hrůzou zjistila, že pošťák už je dávno v tahu, ale můj balíček s výrazným nápisem „obsahuje elektroniku“ se válí na schránkách. Neváhala jsem, vyběhla ven a ve vší slušnosti mu sdělila, že takhle bych si to tedy nepředstavovala. Optala jsem se ho, proč mi balíček nepřinesl, když jsem ho ještě sama pouštěla do domu, a vysvětlila mu, že na těch schránkách to někdo může čordnout. Pošťák řekl: „Aha, sorry“.

 

To bylo někdy začátkem října. Před Vánoci jsem dělala velké internetové nákupy a snažila se věřit tomu, že MOJE dárky nebudou mezi těmi dvěma miliony balíčků, které pošta před svátkama zašantročila loni. Když mi během tří týdnů nepřišly ty dvě zásilky, které měly přijít do tří dnů, v duchu jsem je oplakala a pohřbila, a s optimismem sobě vlastním se začala těšit na další čtyři dárky, které jsem objednala krátce předtím.

 

O to více mě proto rozezlilo, když jsem v sobotu došla domů z nákupu a na schránkách se krásně rozvalovaly čtyři balíčky, opatřené mým jménem. Tady se sluší dodat, že schránky máme hned za domovními dveřmi, jež jsou celé ze skla, takže každý kolemjdoucí se může podívat, co to tam je, komu to patří a pak se např. pod záminkou vhazování letáků dostat dovnitř a vybrat si, co se mu zlíbí. V tomto případě by se zlodějíček jistě šťastně usmíval, protože pod nudně hnědým papírem se ukrývaly skvosty jako značkový mp3 přehrávač či cyklistický počítač.

 

Manžel byl doma a ujistil mě, že skutečně nikdo nezvonil, což jsem mu, plna zkušeností s královskými pošťáky, poměrně snadno uvěřila. Pak jsem si sedla a napsala našemu doručovateli otevřený dopis, v němž jsem se mu svěřila, že se mi v posledních třech týdnech ztratily dva balíčky a požádala ho, ať všechny zásilky, které nemůže doručit, odnese zpět na poštu, že si je tam ráda vyzvednu (to „ráda“ byla samozřejmě nadsázka). Zároveň jsem ho upozornila, že vzhledem k tomu, že se to nestalo poprvé, si tuto událost zaznamenávám a bude-li se opakovat, podám formální stížnost. V závěru jsem listonoši poděkovala za jinak dobré služby a odolala pokušení přiložit k textu tento obrázek:

 

 

 

Dopis jsem přilepila na schránky tak, aby si ho mohl přečíst nejen pošťák, ale i všichni sousedé, a nebáli se tak také ozvat, když najdou své zásilky tam, kde nemají co dělat, tj.na schránkách nebo za domovními dveřmi.

 

Akce měla úspěch. Doručovatel se zřejmě vyděsil natolik, že mi poté jeden čas rovnou házel do schránky oznámení, že mám balíčky schované u nich na poště, a to i přesto, že manžel je pravidelně dopoledne doma, protože je po noční. Navíc bydlíme v přízemí, takže od domovních dveří to k nám opravdu není tak daleko. Časem se ale pošťák otrkal a poslední den před Vánoci mi balíček donesl až domů. Byl to ten nejkrásnější vánoční dárek.

 

 

 

 

 

Užitečná slovíčka – useful vocabulary

poštovní úřad – post office

listonoš – postman

dopis – letter

balíček – parcel

známka – stamp

schránka – letter box

podat stížnost – make a complaint

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
02.02.2009 00:17:31: no ja sobotni roznasku taky miluju a cizi postu jsme moc casto nedostavali (za 3roky asi 2x), pouze ...
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.