Anglické listy

Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží

Anglické listy nyní i na blogu Idnes.cz

damijo.blog.idnes.cz

Stojí za kliknutí (na link, ne na obrázek)

http://echomagazin.com

Magazín pro Čechy a Slováky ve Velké Británii a Irsku.
http://echomagazin.com 

Věřím, věříš, věříme. Věříte?

Víra, křesťanství, náboženství

Vzkazník

Pošli emila

Klikni a uč se anglicky hravě

free vocabulary games

Oběšenec - anglická klasika

Homepage

Ekologie po cyklisticku

Na uni jezdím svým druhým autem – autobusem. Moje první auto se totiž nachází stále ještě ve vozovém parku Škoda (simply clever!) s velkým nápisem £8995 a čeká na to, až vyhraji s Reader’s Digestem £250 000 a odvezu si ho k nám na dvoreček.

 

Přestože nejezdit do práce autem se nezdá být dostatečně nóbl, já, poučena propagačními plakáty TFL (Transport for London), jejichž čtením si krátím nekonečné čekání na autobus, toho nedbám. Z plakátů jsem se totiž nejen dozvěděla, že auto ve skutečnosti mám – je jím právě autobus – ale také to, že ekologicky smýšlející lidé jezdí právě autobusem. Tím se redukují dopravní zácpy (díky nímž teď už 20 minut čekám na autobus, který má jezdit každých 8 minut) a také ubývá zkázonosných zplodin, jež nám otravují plíce i život.

 

Kdyby totiž všech osmdesát lidí, namačkaných ráno před devátou v autobusu, hoplo místo busu do auta, tak máme před sebou sedmdesát devět krát ucpanější ulici a sedmdesát devět krát více zplodin. Děkujte mi tedy za to, že autobusy používám. Takže když se za deset minut devět konečně do třetího projíždějícího autobusu nacpu (dva předcházející byly tak plné, že se řidiči ani neobtěžovali zastavit), mým pocitem by zřejmě nemělo být vysílení z toho, že jsem se konečně dostala dovnitř, ale radost z toho, že přispívám k čistšímu Londýnu a rychlejším komunikacím.

 

Nalepena bez držení na přední sklo a stojící jen díky těsnému objetí neméně ekologického (nebo podobně bezautomobilového) davu, za jehož dokonalou hustotu by se nemusely stydět ani sardinky v oleji, se kochám výhledem na vozovku a zejména tím, jak tryskem (no, to je možná trochu přehnaný výraz) předjíždíme všechny ty pány a dámy v oblecích, jež uvízli se svými luxusními Volkswageny v zácpě. To pro nás je cesta volná, a tím, co nám otevírá cestu dokořán, je nápis bus lane na ulici.

 

Ovšem k přírodě nejšetrnější je buď chodit pěšky úplně nebo alespoň vystoupit o zastávku dřív, jak doporučuje plakát společnosti British Heart Foundation. A když už to nejde pěškobusem, tak to jde aspoň na kole. Cyklisté v přilbičkách a jedovatě žlutých vestách se vyrojili zejména po 7. červenci, protože v té době to bylo (a je) stále jediné vozidlo, kde si člověk může být celkem jistý, že ho  pod ním neodpálí nějaký pán opásaný rozbuškou a střelným prachem. Kola respektuje také TFL a na svém webovém Journey planner uvádí i nejlepší a nejjednodušší cesty pro cyklisty.

 

Ódu na milovníky dvou kol spojených tyčí mohou pět také zastánci ekologických hnutí, protože jediné jedovaté zplodiny, které kolaři působí, jsou jejich vlastní kapky potu, které se dají lehce odstranit sprchou nebo deodorantem. Navíc tito sportovci protáhnou hned po ránu kostru a do práce se tak přiřítí naplnění radostným hormonem endorfinem, jenž sport produkuje. 

 

Takže, kola ano, bereme je všemi deseti, kolaře obdivujeme, zvlášť takhle brzy po ránu, ale –

Nezřídka se mi stává, že, nasardinkovaná v přeplněném autobusu s nosem připláclým na přední sklo, jak mě dav tlačí, pozoruji, jak autobus náhle zpomalí, a přestože je ve své vlastní tryskomyší lajně, pohybuje se tak rychle, že ten děda na chodníku, plazící se o francouzských holích, připomíná ztělesněnou rychlost světla. A důvod? Před námi šlape pán s přilbičkou, oděný v jedovatě žluté vestě. A tak přemýšlím, kde se stala chyba. Když jeden cyklista, a on většinou není jen jeden, dokáže zbrzdit autobus s osmdesáti lidmi na palubě, nebylo by lepší, kdyby se na chodnících udělala půl metru tlustá čára, která by představovala cyklistickou stezku, a všichni kolaři by museli používat jenom ji? A nebo nebylo by snad vůbec nejlepší, kdyby ten pán s přilbičkou začal jezdit autem??

 

 

 

Žádné komentáře
 
Alena Damijo. Anglické listy. (c) Veselé i vážné postřehy ze životy za Malou louží.